Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie obce Sedlec

Podle názorů historiků, archeologů a geologů bývala celá krajina kolem obce Sedlec v dávnověku rozsáhlým močálovitým pralesem. Od počátku historické doby byla krajina osídlena. Byly nalezeny různé předměty z mladší doby kamenné dokazující tuto skutečnost.

        Po odchodu posledních předslovanských obyvatel archeologické prameny utichají na několik staletí. Až do devátého století, kdy území osídlili Slované a probíhala zde vnitřní kolonizace, která byla dokončena ve století třináctém. Krajina byla osídlena převážně českými obyvateli.

        Název obce Sedlec pravděpodobně vznikl od slova sídlo, sedliště. Toto tvrzení je dle Václava Kočky. Další teorie původu názvu obce je podle Františka Zetka. Jméno zřejmě bylo odvozeno ze základu slova sedlo, staroslověnsky mající význam selo - dvorec.Během historického vývoje obec postihla germanizace. Za Protektorátu Čechy a Morava byl Sedlec pojmenován na Sedlitz.

        Historie obce Sedlec je od 13. století úzce spojena s vesnicemi Bukovina a Řemešín, když tyto obce byly spojeny v jeden újezd. Proto jsou dějiny těchto obcí společné a připomínají se od roku 1193, kdy Vladyka Humpold z Potvorova, zakladatel tamního románského kostela z roku 1180, daroval Sedlec a dalších několik obcí plaskému klášteru. V průběhu staletí se v historii obce vystřídali různí majitelé. V roce 1250 ves koupili páni Hrabišíci. Od roku 1281 patřil Sedlec klášteru na Zderaze v Praze. Tento klášter byl založen roku 1190 právě předky Hrabišíků.

        Od 15.století patřila Sedlec Kolovratům. Král Zikmund nechal zapsat bratrům Benešovi a Hanušovi z Kolovratu 19 vsí kláštera plaského a Bukovinu, Řemešín, Sedlec a díl Potvorova, vsi kláštera zderazského. Kolovraté si své statky rozdělili. Jmenované vsi připadly Hanušovi k hradu Krašovu. Hanušův vnuk Albrecht prodal roku 1485 hrad Krašov s příslušenstvím Jetřichovi Bezdružickému z Kolovrat. Dále bylo panství prodáno pánům z Landštejna. Zderazský klášter byl spálen roku 1419. Král Ferdinand odevzdal roku 1531 pustý klášter světecké Dorotě z Doupova. Také jí spolu s klášterem udělil právo vymáhat odcizené zboží kláštera. Dorota využila své šance a vyzvala Viléma Svitáka z Landštejna, aby jí Bukovinu, Řemešín, Sedlec a díl Potvorova vrátil. Pán z Lendštejna však výplatu odmítl. Tato záležitost se dostala až před úředníky menšího soudu. Vilém však zemřel. Nakonec se pokusil spor vyřešit všemocný Florián Gryspek z Gryspachu, pán na Kaceřově. Vyprosil si od krále povolení na vyplacení vsí od Vilémovy ženy Kateřiny. Nakonec Kateřina postoupila Gryspechovi Bukovinu, Řemešín a Sedlec ve 400 kopách. Král ihned zajistil Gryspekovi dědičné držení vesnic.

        Roku 1623, po bitvě na Bílé hoře a následné konfiskaci majetku, bylo kaceřovské panství, s ním i vsi Bukovina a Řemešín Gryspekům zabaveno a vráceno klášteru plaskému. Však neprávem, neboť tyto vsi k Plasům nikdy nepatřily.

        V roce 1539 žilo v Sedlci 8 obyvatel. Havel Levý, Vaněk Bureš, Mika Jakeš, Jan Polívka, Blažek Janský, Vojtěch Prusík, Šimon Brož a Jan Bavor. K roku 1653 je evidováno v Sedlci již 32 obyvatel.

        Třicetiletá válka se nevyhnula ani této oblasti. V Bukovině bylo spáleno šest statků, v Řemešíně dva a v Sedlci čtyři statky. Vesnice se dlouho vyrovnávala s následky třicetileté války.

        Druhá polovina 19. století a počátek století dvacátého byly v Sedlci ve znamení rozvoje a poklidného života. Docházelo k zakládáním různých spolků a organizací. V roce 1895 byl založen Sbor dobrovolných hasičů, který existuje dodnes. Záznamy o jeho činnosti jsou však zachovány až od 1. června 1929. Ochotnický spolek Kollár byl založen v roce 1931 a svou činnost ukončil po druhé světové válce. Po první světové válce byla v obci založena strana republikánská a malorolnického lidu a sociálně demokratický svaz domkářů. V současnosti zde žádné stranické organizace nejsou.

        Rok 1914 byl tragický pro celý svět. Sarajevský atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este rozpoutal celosvětový konflikt. Sedlecká vesnice byla rozrušena mobilizační vyhláškou branné moci. Během několika dnů postupně odcházeli vojáci do války. Nejprve narukovalo mladší mužstvo. Poté jeden odvod následoval odvod další. Dokonce odcházeli do války muži staří padesáti let. Slzy stály všem v očích. Při loučení ženy plakaly a děti křičely. Nikdo z mužů nevěděl, zda- li se opět shledá se svými nejbližšími.Válka trvala čtyři léta. Když byl muž zraněn, musel znovu do války. Rozmohly se i nakažlivé choroby. Nejkrutější byla španělská chřipka, která si vyžádala několik životů. Nic nebylo k dostání, vše bylo na potravinové lístky a řádily rekvizice. 28. října 1918 došla do obce zpráva o převratu. Na všech staveních zavlály červenobílé prapory, dvojhlaví orlové byli odstraněni z trafik a muži oslavovali střelbou z pušek naše osvobození. Nějakou dobu po válce přetrvávaly problémy se zásobováním, život v obci se však pomaličku navracel do šťastných dnů před válkou. Opět se rozvíjel společenský a kulturní život. Avšak radost z klidného období netrvala dlouho.

        Sotva se obec vzpamatovala z první války, nastala světová válka druhá. V září byla vyhlášena mobilizace k obraně proti útoku německé říše. Němci zabrali všechny kraje osazené německým obyvatelem. Usedlí Němci se chystali, že všechny Čechy mezi nimi usedlé pozatýkají a potrestají. Seznamy měli připravené předem. Spousta lidí se odstěhovala. Kdo nemohl odejít, byl podroben neustálému dozoru nebo poslán do koncentračního tábora. Za války lidé opět strádali. Jak moc byli všichni rádi, když bylo Německo poraženo! A hrůzná válka tak byla ukončena. Lidé přeživší koncentrační tábory se mohli vrátit konečně domů. Však těsně před osvobozením války prožili místní obyvatelé hrozný den. Dopoledne přijela do vesnice kolona aut plná německých vojáků. Přijeli z Kralovic, kde bylo umístěno Gestapo. Obsadili cesty a celý katastr. Z domů vyháněli muže a řadili je na náves před kapličku. Muže vedle muže. Němci prováděli po obci hlídky s namířenými puškami a hledali podezřelé osoby. Lidé se obávali, že by jejich vesnice Sedlec mohla dopadnout jako Lidice. Jaké měla Sedlec štěstí, když po odchodu vojska lidé zjistili, že se v domě č. 28 ukrýval Žid, který měl velké štěstí, že nebyl nalezen. Utekl do blízkého lesíka Remízku, kde se zahrabal do listí a tvrdil, že po něm vojáci dokonce šlapali, ale nenašli ho. Tak blízko byla Sedlec vzdálena od vymazání z mapy.

        Podle oficiálního sčítání lidu provedeného za Rakouska v letech 1869, 1880, 1890 a 1900 a za první republiky v roce 1920, zachovával se počet obyvatelstva v Sedlci přibližně na stejné úrovni. K 31.12. 1900 měla Sedlec 178 obyvatel. O deset let později 1910 žilo v Sedlci 194 Čechů. Sčítání lidu pro válečné poměry v roce 1939 - 1945 se nekonalo. Příčinou značného úbytku obyvatelstva po druhé světové je hlavně vystěhování do pohraničí, nastoupení do pracovního poměru v jiném městě, provdání se do jiné obce, více úmrtí a úbytek porodů.

        Prvním známým obchodníkem s potravinami v Sedlci byl v roce 1926 pan J Urban z Přehořova, který měl prodejnu v domku č.p. 1 majetkem Jakuba Beneše. Jeho obchodování bylo nevalné úrovně a proto zkrachoval. Zbytek zboží byl prodán ve dražbě.

        Brzy po válce se život v Sedlci uklidnil a vše se obracelo k lepšímu. Lidé se s radostí pustili do práce a budování nové republiky, aby napravili, co bylo za 5 let války zanedbáno. 25. února 1948 se zmocnila vlády komunistická moc. Rolníci v obci dlouho odolávali nátlaku komunistických orgánů pro založení JZD. Došlo ale k zatčení a vystěhování dvou rolníků a tím i ke zlomení odporu a JZD bylo založeno 15.3. 1953. Od 1.1. 1974 došlo ke sloučení družstev Bílov, Potvorov, Sedlec, Vysoká Libyně, Bukovina, Trojany a Řemešín v nový ekonomický celek s názvem " Jednotné zemědělské družstvo Bílov".

        17. listopadu 1989 došlo k sametové revoluci. Odpor všeho lidu k totalitnímu režimu byl velmi silný. Občanské fórum se v Sedlci prosazovalo daleko pomaleji než ve velkých městech. Začít se chovat zcela svobodně bylo pro vesnického člověka mnohem těžší, než ve velkém městě. Ve dnech 8. a 9. června 1990 byly provedeny svobodné volby, které proběhly společně v okrsku Bílov . 53% voličů se vyslovilo pro Občanské fórum. Volby do samostatného Obecního úřadu v Sedlci proběhly dne 6.3. 1993. Voleb se zúčastnilo 85 občanů. Karel Šilhan byl zvolen starostou. O dva roky později proběhly již druhé komunální volby do obecního zastupitelstva. Karla Šilhana vystřídala Irena Kutějová.

        Do 21.8. 1991, kdy vypršel termín na předložení návrhu obcí Bílovska na osamostatnění. Do majetku obcí přešly lesy, pole, rybníky, louky a stavby, které obce vlastnily k 31.12. 1949 a s nimiž již dříve hospodařily národní výbory i obce po 23.11. 1990.

        Mezi známé sedlické rodáky patří rod Prusíků a Knedlhansů. V domě č.p. 4 v roce 1515, za vlády českého krále z rodu Jagelonců, se narodil Vojtěch Prusík. Držitelé tohoto jména žijí po celém světě. Významnými členy rodu byli např. zakladatel naší kardiologie profesor MUDr. Bohumil Prusík, slavista prof. F.X. Prusík, spoluzakladatel "Minervy" a první starosta. F.X. Prusík také založil Jednotu českých filologů. Jeho syn Dr. Bořivoj Prusík překládal Gorkého a Čechovova díla. Dále mezi významné Prusíky patřil vídeňský profesor konzervatoře Dr. Karel Prusík, jehož vynález záchranný uzel "Prusík" je používán všemi horolezci na světě. Mnozí z nich se zúčastnili roku 1970 v Praze mezinárodního sjezdu rodu Prusíků. Podobně jako rod Prusíků, tak i rod Knedlhansů má společné předky ze Sedlce. Mezi nejvýznamnější osoby tohoto jména patří Jan Knedlhans Slavibor Liblínský. Hájil vždy slovanskou myšlenku. Založil Pražský večerní list a další dobové časopisy. Dále jeho syn Jaromír, který pokračoval v osvětové práci svého otce. Významný byl také Josef A. Knedlhans, tvůrce první československé vlajky.

        Ke každé obci či městu patří kronika, do níž kronikáři zapisovali a stále zapisují skutečné údaje, ale i pověsti, které se mnohdy pokoušejí vysvětlit jevy zahalené tajemstvím minulosti. Kronikáři shromažďovali a písemnou formou zaznamenávali nejdůležitější etapy ze života svých obcí a jejich obyvatel, čímž jakoby zapouštěli kořeny do půdy, jež na svých bedrech uvítala generace předků a posvětila život následujících potomků. Pamětní kniha obce Sedlec byla založena 10. března 1935.

        Staré pověsti o Sedlci vyprávějí, že obec chtěla vlastní kostelík, ale vše co bylo přes den na staveniště navezeno, se jakýmsi záhadným způsobem do rána ocitlo v sousedním Potvorově na místě, kde nyní stojí tamější kostel. Vykládalo se, že materiál vždy odnesl "Bílý kůň ". Od těch dob se onomu místu říká " Na kostelíku ".

        Jiná pověst zase vypráví o původu názvu místa v Křížkách, kde se dodnes nacházejí tři v nevelkých rozestupech zasazené kamenné kříže, jako upomínka na dva mládence, kteří se přetahovali o jednu dívku tak dlouho, až ji nakonec roztrhli. Oba si ji chtěli vzít, ale ona nevěděla komu dát přednost. Jednou se všichni tři na cestě v Křížkách sešli a ona poslala mládence pro viks s tím, že si vezme toho, který se vrátí dříve. Oni se však vrátili ve stejný čas, načež mezi nimi začala hádka, až dívku roztrhli. Ji pak nechali ležet a sami snědli viks, kterým se otrávili. Jeden šel od dívky směrem k Sedlci a druhý ke Kralovicům. Na místech, kde padli, stály kamenné křížky. Ona má křížek mezi nimi.

        Zajímavé jsou také záznamy v kronice o počasí. Počasí v roce 1935 bylo velice kritické. Nastalo velké sucho. Zima byla mírná a teprve 29. března napadl sníh a ležel až do 8. dubna. Vůbec nepršelo. Nebylo také žádné seno. Napršelo až 24. července, což pomohlo alespoň bramborám. Nebylo krmivo a muselo se přikupovat či prodat některý dobytek jen za 1 korunu živé váhy. Rok 1935 byl však ještě horší, neboť celé léto nepršelo. Na podzim se selo do vyprahlé země. V roce 1937 uhodil blesk do mlátičky u stohu Františka Koukla, kterou právě spravovali dva zámečníci z Kralovic. Oba byli omráčeni a museli být ošetřeni lékařem. V roce 1942 napadlo na dušičky 1 m sněhu, který vydržel až do března, nepřetržitě 5 měsíců. Při nedostatku uhlí byly uzavřeny školy skoro 4 měsíce. Byly to nejdelší prázdniny, jaké kdy děti měly. Od 5. února 1944 až do konce března skoro denně sněžilo. Byly velké závěje, do smyku se zapřahaly až 3 páry koní. 21. a 25. ledna a 20. února 1950 byla viděti polární záře. V roce 1955 byla zima mírná, jaro studené a v květnu noční mrazy. Úroda obilovin byla velmi dobrá, ale sklizeň byla obtížná.

 

Použitá literatura: Knedlhans, Ladislav Sedlec od minulosti po současnost
  Kočka, Václav Dějiny okresu kralovického
  Zetek, František Popis Kralovicka